Bára NAJMANOVÁ

Mám ráda, když se můžu zcela ponořit do tvorby nějakého obrazu. Je to asi jediná chvíle, kdy se dokonale soustředím na to, co zrovna dělám. Je škoda, že si doma nevyhradím chvíli pro malování. Mám pocit, že toho moc musím a tudíž mojí reakcí je, že nedělám nic. A tak většinou beru skicák a tužku a vykresluju svoje nálady.
Chodím dvanáctým rokem na základní uměleckou školu a odtud pochází mé obrázky. Minulý rok jsme se zabývali Erbenovou Kyticí, která mě doopravdy bavila, protože mám ráda knížky a občas je zajímavé pozorovat, co které slovo v člověku vyvolává.
Někde jsem slyšela, že aby člověk mohl porušovat pravidla, musí se je naučit. Já pravidla výtvarného umění nemám zvládnutá. Kreslení podle předlohy bývá pro mně těžkým úkolem. Fascinuje mě, jak mé učitelce pod rukama díky pár čárám roste realita. Tohle bych také chtěla jednou umět, protože člověk může věrohodněji vyjádřit své myšlenky.